Hrady.cz
 
 

Základní fortifikační prvek umožňující uzavření a obranu jakéhokoliv prostoru. U hradů většinou vytváří spolu s dalšími objekty obvodovou fortifikaci. Hradbou se většinou rozumí různě provedená stěna. Dědictvím staršího období bývaly hradby, které dnes nazýváme val. Rozšířenou a nenáročnou formu hradby představovaly různé dřevěné konstrukce, např. palisáda, polský plot, roubená stěna. U objektů vyšší kvality však měly spíše pomocnou funkci a mohly být kombinovány i se zděnou hradbou. Nejběžnějším typem jsou hradby zděné, ať již na sucho či ve většině případů na vápennou maltu. Budovaly se nejčastěji z lomového kamene, méně často z tesaných kvádrů, u románských hradů z kvádříků, vyjímečně byly užity cihly. Jako hradba mohla být využita i přitesaná či přírodní skála. Síla hradby se nejčastěji pohybuje okolo 2 m. Až do nástupu palných zbraní se hradba parkánová zpravidla stavěla výrazně slabší. Výrazně větší síly dosahovaly některé speciální hradby, např. štítová zeď. Obecné zesílení hradeb všech typů přinesl rozvoj dělostřelectva v 15. století. Výška hradby byla ovlivněna různými faktory, především geomorfologickou situací a mohla dosahovat i výrazně přes 10 metrů. Obecně se výška hradeb bez ochozu pohybuje nejčastěji okolo 5 metrů. Speciální typy (štítová zeď, plášťová hradba) se též mohly vyznačovat značnou výškou. V průběhu dalšího vývoje byly hradby nezřídka nadvyšovány. Téměř po celý středověk ležela tíha obrany hradby na jejím ochozu, až v pokročilejším průběhu 15. století ji začínají prolamovat střílny. Nejčastější použití hradby u českých hradů nesporně představují hradba hlavní a hradba parkánová.

28.09.2007 17:15:28
laurynj
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one