Hrady.cz
 
 

Samostatná dřevěná konstrukce střechy zabezpečená proti deformacím, která má funkci nosiče střešního pláště, osazená na nosnou konstrukci stavby. Celkové zatížení, a to jak stálé, tak nahodilé (např. vítr, sníh) je roznášeno do nosné konstrukce plnými vazbami (které mohou tvořit krokve, hambalky, věšadla, sloupky, vzpěry, vazné trámy, rozpěry, kleštiny a pásky) a pozednicemi. V podélném směru je krov ztužen vaznicemi (vrcholové a středové) a zavětrováním. Krytinu nese laťování připevněné na krokvích plných a prázdných vazeb. Prázdné vazby jednodušší konstrukce, umístěné mezi plnými, zamezují průhybu latí. Překrytí vyložených říms je zprostředkováno námětky připevněnými na vazných trámech a krokvích. Krytina je buď spalná (šindel, došek) nebo nespalná (břidlice, prejzy, tašky, háky). Druhá varianta je pochopitelně výhodnější z hlediska obrany a často se s ní na hradech setkáváme. Vzhledem k finanční náročnosti se však i u velmi významných objektů lze setkat s oběma typy. Dle tvaru se krovy dělí na štítové, polovalbové, valbové, pultové, mansardské a věžní. Další dělení krovů dle konstrukce plné vazby. Např. u hambalkové tvoří hambalek, sloupky, pásky a dvě středové vaznice příčnou ztužující stolici. Ve středověku byly s oblibou k příčnému ztužení využívány zkřížené vzpěry (tzv. vazba na ondřejský kříž) kotvené do krokví a vodorovných ztužidel, a to i v několikanásobné kombinaci. Středověké krovy dosahovaly značné výšky, mnohdy se až rovnající výšce zděné části stavby. U vysokých krovů či krovů na velký rozpon průhybu vazného trámu zabraňují věšadla. Středověkých krovů se na českých hradech dochovalo velmi málo, donedávna existovaly např. dva na jádře hradu v Bechyni, pozůstatky konstrukce krovu mohou být dochovány i na koruně zdiva či štítech (např Točník, kde byly využity ke zdařilé rekonstrukci středověkého stavu).

28.09.2007 17:39:48
laurynj
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one